... jak vypadá život nás - salesiánských dobrovolníků - v Lesothu, Mexiku, Indii, Zambii anebo třeba po návratu tady v ČR...

LESOTHO - Eva Sobková - O phela jooang?

6. 12. 2008 11:02

 

 

 

Ahoj a dobrý den,


posílám pozdrav do země, kterou tady nikdo nezná. Letní prázdniny se blíží a s nimi závěrečné zkoušky na školách (a moje bilancování po čtyřech měsících:) ).

 

První dva týdny prázdnin strávíme v oratoři, mám takový tajný nápad a doufám, že se mi ho podaří zrealizovat, ale neříkej hop, dokud nepřeskočíš...(i když už to vlastně stejně říkám)  25.12. máme vánoční hry pro děti. Nečekám jich stovky, jako jeden salesián, který to celé organizuje, ale aspoň uděláme pěkné Vánoce pro ty bez dárků a bez rodiny. No a 26.12. letíme na dva týdny do Zambie, ale do té doby ještě napíšu.


Došel mi pohled od rodičů s fotkou Prahy, Staroměstského náměstí a kočárů s koňmi a pak jsem musela tisíckrát vysvětlovat, že koně u nás nejsou běžný dopravní prostředek.


Konečně přišly deště.
Sice o měsíc později, během něhož se jen toužebně koukalo vzhůru a modrá obloha působila víc než depresivně, ale přeci ještě včas na to, aby se neumřelo hlady. I tak se ale ceny jídla zase zvednou, což si nedovedu představit, protože už teď jsou stejné jako u nás doma. Když prší, tak máme v domě spoustu tupých brouků. (Třeba letí a uprostřed letu spadnou. Baví mě je pozorovat...asi mi to tu dost leze na mozek;) )

 

Jak jsem psala minule, konala se graduation. (další akce školky:) ) Po dlouhých projevech byl každému dítěti předán certifikát, že úspěšně složilo mateřskou školu, taky byla pořízena spousta fotek s rodiči, bez rodičů, se mnou, beze mě, s Harrym a Elianou, bez Harryho a Eliany, půlka těla, celé tělo, zblízka, zdálky (jedno oko, druhé oko, levá noha, pravá ruka...nejen děti jsou u vytržení, když vidí foťák)

 

Kolem hranic se potuluje spousta (divných) lidí, prodavači, dělníci, ,,pomocníci¨ a další. Jeden místní blázen mi tam pravidelně vyznává lásku a usiluje o to, abych mu dala pár vlasů, že z nich připraví medicínu. Když jsem to řekla mým basotským kamarádům, dívali se na mě vyděšeně, ať mu je nedávám, že půjde za čarodějem, ten provede nějaká kouzla a pak se do toho muže taky zamiluji. Ani jsem nevěděla, co všechno moje vlasy dovedou. Jejich víra v čarodějnictví společně s nedělní návštěvou kostela mi nejde dohromady. Spíš mají v povaze věřit v něco nadpřirozeného a chtějí si to pojistit na všech stranách. Můj postoj k těmto věcem nechápou, ale naštěstí tolerují.

 

Pokud si tu muž chce vzít ženu, musí její rodině zaplatit lobolu v podobě 21 krav nebo ekvivalent v hotovosti. Není to zvykem jenom v Lesothu, lobola se platí i ve většině kmenů JAR, Botswany, Svazijska. V ostatních státech Afriky tomu říkají jinak. Lobola i další zvyky (ilegalita potratu, čarodějnictví, práva žen) jsou předmětem mnoha diskuzí mezi mnou a místní mládeží.:)

Těžko psát o Africe, když toho bylo už tolik napsáno a pak přijedete a vidíte na vlastní oči. Chudobu, radost, skromnost, lenost, africké myšlení, natažené ruce dětí, postoj k bílým, podřízenost autoritám, tvrdou práci, přitom často neefektivní a napadají Vás stejné věci, co jste četli, ale je to jakoby dostaly nový smysl. Lesotho je chudá, suchá země, plná HIV, ale není zničená občanskou válkou a lidé jsou na ni stále hrdí a jsou svoji. Díky horám je od JAR izolovanější více, než by se mohlo podle mapy zdát. Ani období apartheidu se jí nějak významně nedotklo. Naštěstí.

Jedna část historie patří zemi samotné, po níž se kdysi procházeli dinosauři a jejich stopy lze pozorovat i dnes. O mnoho milionů let později se zde usadili Křováci (Sanové), kteří vyzdobili mnoho jeskyní malbami a pak byli vyhnáni na sever výbojnějšími národy. Dnes už původním stylem života nežijí. Mladí odchází do velkých měst, ale končí na jejich okrajích zmateni a neschopni začlenit se do společnosti. Je to smutný osud, který potkal mnoho afrických i amerických kmenů.

Národ Basotho přišel do hor v devatenáctém století z JAR, která byla v těch dobách velmi neklidná. Prvním králem byl Mošeše I. Lidé ho stále mají ve velké úctě. Nejdříve se usadil na severu země v dnešním Butha-Buthe, později se přesunuli na Thaba Bosiu (Noční hora) na jihu. Tu úspěšně bránili proti všem dobyvatelům a nedaleko Thaba Bosiu vzniklo hlavní město Maseru. Mošeše I. nebyl křesťan, ale protože chtěl, aby jeho národ byl vzdělaný pozval do země evangelické misionáře, kteří založili Romu. Vzhledem k situaci v JAR požádal později o ochranu Velkou Británii. Jak už jsem psala, lidé tu mluví sesothsky. Jazyk je podobný i Zulu a Tswana (Botswana).

 Malý slovníček s výslovností:

Dobrý den, ahoj – Lumela [duméla]Jak se máš? – O phela jooang? [u péla žuank]Mám se dobře – Ke phela hantle [ke pela hantle]

Děkuji – Kea leboha

Dobře, OK – Sharp [šap]  (používají hlavně děti)

 

Mějte se pěkně, postavte plno sněhuláků, koukněte se na Popelku, nepřežeňte to s úklidem, navštivte se, napečte cukroví, nakrmte lesní zvěř, užijte si sníh, led i mráz, važte si školy zadarmo a opatrujte se.

 

Pěkný advent.

Eva

Zobrazeno 2485×

Komentáře

blazaf

Ahoj Evo,<br />
zrovna me napadlo, jestli nepises nejaky denicek jako Jarin s Manou a nasla jsem (google je mocny:-)) tohle. Tak Ti posilam pozdrav do dalekeho Lesotha a preju at se Ti tam co nejvic libi.<br />
Blaza

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková