Ahoj a dobrý den, jak se máte? Už máme zase stejný čas. Trochu mě to zmátlo a poprvé jsem někam nepřišla pozdě, ale dřív:)) Je podzim, nejkrásnější období roku.
Kvetou slunečnice a spousta dalších kytek. Nevím, jak se jmenují, ale květina se lesothsky řekne palesa. Je to i hodně rozšířené dívčí jméno.
Bydlíme s Marthou, je dobrovolnice pro salesiány. Pochází z hlavního města Maseru, ale minulý rok dělala dobrovolnici v Johannesburgu. Podílela se na přípravě programu pro mládež o AIDS zvaném love matters. Chtějí tu začít něco podobného.
Je o dvě hlavy menší než já, veselá a úsměvně emotivní. My tři (já, Eliana, Martha) jsme se sešly úplnou náhodou a kupodivu je naše soužití nejen nekonfliktní, ale i obohacující.
Co ale není moc obohacující, je, že spolu s Marthou přijel dobrovolník Elias. Také z Lesotha a naprosto nic nedělá. Jenom se přiživuje, stěžuje si, že je všechno špatně, a připadá si důležitě. Na jeho a Marthině ,,spolupráci” je bohužel vidět, jak se mnoho zdejších mužů chová k ženám.
Oratoř se zase o kus posunula. Překvapuje mě, jak málo stačí, aby se daly věci do pohybu. Salesián zodpovědný za provoz nemá vůli něco vylepšovat či měnit sám od sebe, ale když mu ukážeme, že je něco dobře pro děti, tak si dá nakonec říct.
Třeba o tom, jak jsme kupovali koberec, by se dal napsat román. Nebo alespoň novela.
Oproti desítkám dětí v srpnu jich teď chodí stovky. Stále malujeme na zeď, děti si prohlíží knížky, hraji pexeso, skládají puzzle (na koberci:) ), malují, sportují... Každé dítě má kartičku se svojí fotkou a jménem, na kterou si půjčuje věci. Baví je mít fotku. Taky si ji asi budu muset pořídit.
Jednou odpoledne jsme si s v knihovně prohlíželi National Geographic. Já a Pheelo, co jsem ho měla minulý školní rok ve třídě na základní škole. Na všechno se ptal. Na co je padák, k čemu jsou námořní bitvy, kde jsou tornáda, Mexiko, dinosauři...
Byla tam i reportáž z války a obrázky vyhublých afrických dětí. Vyděšeně na to koukal a pak se zeptal: ,,Eva, is it true?”
Tak si to přeberte.
Došly další dopisy ze Žďáru a Velké Losenice. Děti mely ohromnou radost. Akorát někdy nepoznaly, co z toho je jméno, takže odpovídaly Hi Chotěboř, hello Zámek... Chtěly českým dětem poslat všechno možné. Co našly, to k dopisu přilepily izolepou. Tužky, pravítko, křupky, ořezávátko, jeden i učebnici angličtiny, ale to jsem zodpovědně zatrhla s tím, že ji možná ještě využije.
České děti hodně psaly o sněhu, sněhulácích a o dlouhé zimě. A naše děti zase psaly: Přijď na moji narozeninovou oslavu, prosinec, Maputsoe. Fakt, že lesothské děti znají sníh velmi dobře, můžeme nazývat třeba africkým paradoxem.
Jinak na základní škole stále bojuji s tělesnými tresty. Jsou kruté a ponižující. Jejich hlavním smyslem není potrestat dítě, když něco provede. Jejich hlavním cílem je ukázat moc učitele. A učitel či učitelka nemá na děti stejný metr jako na sebe. Dítě nesmí udělat chybu, nesmí mu nic spadnout, nesmí bouchnout dveřmi...
A když je ve třídě rámus učitelka řekne:,,Ukažte mi, kdo dělá hluk.” Všichni zmlknou a na někoho ukáží. Třeba na kamaráda, co sedí vedle. Přijde mi to nechutný.
První otázkou, když jedno dítě brečí není: ,,Co ti je?”, ale: ,,Kdo ti to udělal?”
Když jsem s dětmi ve třídě sama, nechávám je tvořit a volně si povídat. Pokud chci něco říct a někdo stále mluví, ostatní mi podávají rákosku pro zjednání pořádku.
To mě mrzí asi nejvíc, že děcka mají pocit, že takhle to má byt.
Základní škola je od roku 2002 zdarma. Děti dostanou sešity, učebnice, pastelky a každý den oběd. Vláda má stálý zdroj příjmu z přehrad a prodávání vody pro celý Johannesburg. (viz Katse dam)
Prvního dubna jsme s Elianou slavily apríl, ale myslím, ze jsme byly jediné. Nalepily jsme různě po misii a po lidech obrázky a nápisy, ale všechno si hned navzájem prozradili.
A potom se smějí představě co by bylo, kdyby na to dotyčného neupozornili a on by chodil s obrázkem na zádech celý den. Zvláštní pojetí smyslu pro humor. Ale pro Lesotho typické.
O Velikonocích budeme mít nějaké volno, tak jedeme na dva dny do Durbanu.
No a teď odcházím do oratoře, včera jsem tam objevila jeden velký pingpongový talent a taky jsme vybílily kancelář hlavnímu salesiánovi, když tam nebyl, tak mě zajímá, jak velkou bude mít radost. Jestli vůbec nějakou.:)
Mějte se krásně a dávejte na sebe pozor,
Evča Sobková
PS: Podívejte se na pár fotek, jak jsme vyráběli s dětmi záložky pro SADBU: janca fotky k zalozkam.doc
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.